Úvodní stránka Archiv |
Nejlépe
letadlem. Jsou sice tací, kteří neví roupama co by a plánují cestu
transsibiřskou magistrálou, ale i tím letadlem se cesta poněkud vleče.
V současnosti neexistuje přímý spoj Praha-Tokyo, takže existuje několik
variant. Buďto přes nějaké větší letiště v Evropě (nabízí se Frankfurt,
Amsterdam, Paříž atd.), nebo z Prahy do Soulu a posléze do Tokya. Nevím jak přes Soul, ale s přestupem v Evropě se to má většinou tak, že ráno vyletíte a díky časovému posunu přistáváte v Tokyu ráno následujícího dne. Závidím těm, kteří dokáží v letadle dobře spát. Jinak se Vám totiž stane to co mě, totiž že přiletíte do neznámého prostředí v podstatě na pokraji smrti únavou a den, ve kterém je třeba předvést aspoň takovou intelektuální činnost abyste se dostali z letiště tam kam chcete, teprve začíná. V mém případě tedy den, kdy jsem se musel probojovat systémem místní hromadné dopravy na místo, kde jsem nikdy nebyl. Na letišti to ještě jde, s angličtinou se domluvíte téměř všude, takže do centra města se dostane člověk celkem bez problémů. Pak nastává přestup nejspíše ve stanici Tokyo, kde jsou sice krásné barevné ukazatele na různé trasy, ale pokud nevíte jakou trať máte použít tak se od tama už nikdy nedostanete. Já jsem to naštěstí věděl a navíc tam daná linka začíná takže bylo spousta času si vybrat do kterého z těch dvou vlaků co tam byly nastoupit (s menší radou od strojvůdce a lidí na nástupišti jsem to trefil na první pokus). Vystoupit na správné stanici už bylo jen otázkou náležité koncentrace a hledání nápisů v latince. Ve vlaku se sice hlásí následující stanici a spustu dalších věcí, ale názvy stanic začínám rozeznávat v těch hlášeních až v současné době. Praktická rada na závěr. Pokud budete mít tu možnost, tak se aspoň při první cestě vyhněte stanici Shinjuku, což je druhá největší stanice na světě a např. v roce 2004 tam denně v průměru prošlo 3.41 miliónů lidí. Takže i když možná i víte kam byste chtěli, tak Vás dav odnese jinam. |