Pravidelné a kontinuální pozorování fotosféry s nástupem kosmických sond částečně ztratilo vědecký smysl. Především observatoř SOHO obíhající kolem Lagrangeova bodu L1 od roku 1995 je dnes kombajnem zásobujícím sluneční fyziky gigabajty dat denně.
Význam těchto pozorování je spíše statistický. Několik staletí trvající řada pozemských pozorování dává jedinečný materiál ke studiu dlouhodobých změn aktivity Slunce a čím dále se nám podaří tuto řadu natáhnout, tím více budeme moci o těchto změnách říci.
O skvrnách pozorovaných pouhým okem máme zprávy již ze starověké Číny z dob před naším letopočtem, proto má i pozorování tímto jednoduchým prostředkem nezanedbatelný význam v hledání návazností a změn sluneční aktivity. Statistiky ukazují, že přibližně jen 6% ze všech skvrn je pozorovatelných pouhým okem. Toto číslo mírně vzrůstá v době maxima aktivity, tudíž zvýšený výskyt skvrn viditelných pouhým okem je ukazatelem maxima cyklu.
V roce 1978 vznikl z popudu Dr. Ladislava Křivského z Astronomického ústavu v Ondřejově projekt Fotosferex, který měl za cíl shromažďovat denní kresby Slunce a vydávat týdenní předpovědi aktivity. Projekt nabral takových rozměrů, že se s pomocí mnoha pozorovatelů podařilo pokrýt kresbami prakticky každý den v roce.
Dnes tento projekt již v podstatě neexistuje. Nicméně relativní čísla jako jeden z faktorů charakterizujících sluneční aktivitu jsou dodnes určována z vizuálních pozorování - tedy z nakreslených sluníček. Definitivní relativní číslo je určováno statisticky - z tisíců zaslaných pozorování. Dnes se pro vyhodnocování již neposílá zákres fotosféry, ale pouze tabulka obsahující souřadnice jednotlivých skvrn. Tabulky jsou zpracovány elektronicky a výsledkem celé procedury je jedno jediné číslo.