Kreslíme synoptickou mapu

Jednou z možností, jak samostatně zpracovat výsledky svých pozorování je sestavení synoptické mapy sluneční fotosféry. Tímto způsobem lze získat velmi dobrý přehled o četnosti a rozložení jevů pozorovaných na slunečním disku.

Synoptická mapa není ničím jiným, než grafickým vyjádřením polohy slunečních skvrn (a fakulových polí). Podmínkou k jejímu úspěšnému vytvoření je tabulka s vypočítanými heliografickými souřadnicemi skvrn nejlépe z ucelené série zákresů. Již za necelé tři týdny kreslení lze kresbami postihnout celou jednu otočku Slunce. Úspěšné zvládnutí celé práce se odvíjí od správného začátku a pečlivého rozvržení veškerých dílčích činností.

Polohy slunečních skvrn vynášíme do zvolené souřadnicové sítě (s výhodou lze využít milimetrového papíru, nejlépe formátu A3).

Při kreslení mapy je dobré vzít v úvahu, že výskyt slunečních skvrn je v šířce omezen královskými pásy, zatímco v délce omezen nijak není (nanejvýše otočkou nebo sérií zákresů). Z toho vyplývá volba měřítka synoptické mapy. Nemá smysl použít v mapě souřadnice až k severnímu a jižnímu pólu, protože do těchto oblastí stejně žádné skvrny nezakreslíme (protože se tam nevyskytují).

Kromě volby měřítka je důležitý také směr os. Pro zjednodušení práce je výhodné zakreslovat skvrny v takovém pořadí, v jakém je máme na zákresech. Lapidárně řečeno je pro nás schůdnější zakreslit skvrnu vpravo opět doprava, než ji zrcadlově transformovat na druhou stranu. Typicky se budeme setkávat s problémem, že heliografická délka $l$ skvrn postupně vycházejících za východním okrajem bude s časem ubývat. Z toho důvodu je třeba si rozmyslet, jestli budeme hodnoty heliografické délky vynášet sestupně nebo vzestupně (s tím souvisí volba orientace, tedy zda bude x-ová osa začínat nulou a přibývat až do 360$^{\circ}$, nebo jestli bude naopak začínat hodnotou 360$^{\circ}$ a postupně se snižovat k nule (troufám si tvrdit, že toto řešení bude mnohem častější).

Pro názornost kresby je zajímavá též volba polohy počátku soustavy souřadnic. Chceme-li znázornit časovou posloupnost objevování jednotlivých skvrn, bude zřejmě výhodnější, aby skvrny z první kresby byly nejvíce vlevo, zatímco skvrny pozorované naposledy byly nejvíce vpravo. Toho dosáhneme jednoduchým trikem - osa $x$ nebude začínat hodnotou 0$^{\circ}$ nebo 360$^{\circ}$, jak jsme si již řekli, ale např. hodnotou heliografické délky nejzápadnější skvrny z prvního zákresu (pro osu sestupnou) nebo hodnotou heliografické délky nejvýchodnější skvrny z prvního zákresu (pro osu vzestupnou).

Jestliže jsme poctivě zakreslovali den co den a máme před kreslením mapy k dispozici sérii zákresů, zcela jistě máme jednu skvrnu zakreslenou několikrát. Je třeba vybrat jediný zákres a ten zanést do mapy. K tomu lze použít různá kritéria, obecně však lze doporučit:

1. zákres, kdy je skvrna nejblíže cetrálnímu meridiánu, neboť právě zde bude zkreslení tvaru nejmenší a polohu odměříme s nejmenší chybou.
2. zákres, na němž je skupina skvrn nejvyvinutější.

A to jsou v podstatě všechny potřebné přípravy. Vezmeme si k ruce papír s vhodně zvolenou souřadnicovou sítí, seškrtaný seznam skvrn určených k zákresu a příslušné kresby.

Do souřadnicové sítě vyneseme polohu skvrny (dle seznamu) a dle zákresu domalujeme její tvar. Nezapomínejte, že Slunce je koule a zákres je vlastně jen projekcí koule do roviny. Při zakreslování tvarů je třeba vzít v úvahu zkreslení způsobené právě projekcí (což v důsledku znamená, že skvrny poblíž kraje zákresu mají mnohem větší rozměr v heliografické délce, než se zdá).

Závěrečným bonbónkem je dokreslení fakulových polí, která však nejsou v synoptické mapě položkou povinnou, spíše jen elementem dotvářejícím celkový přehled jevů ve fotosféře. Při zakreslování fakulových polí postupujeme podobně jako při zakreslování skvrn.

Nejprve vypočítáme heliografické souřadnice význačných bodů jednotlivých fakulí (např. vrcholy a pod.) podle vzorečků (3), (4) a (5) a zaneseme je do mapy. Mezi tyto význačné body dokreslíme tvar každé fakule.

A jsme hotovi. S dostatečnou trpělivostí a pečlivostí se lze bez větších komplikací dostat až k velmi efektně vypadajícímu výsledku.

Synoptická mapa vytvořená z pozorování na Expedici 2000 na hvězdárně v Úpici. Autor Michal Švanda

Synoptická mapa vytvořená z pozorování na Expedici 2001 na hvězdárně v Úpici. Autor Jana Adamcová