Foťák a další nákupy

 Úvodní stránka

Archiv		 Foťák nebyl ta první věc, kterou jsem se snažil v Japonsku koupit. Když pominu nákupy v supermarketu, které po prvním šoku a otestování několika základních surovin probíhají v klidu, byla první neděle po příjezdu věnována shánění mapy Tokya a průvodce po Japonsku.

Na internetu jsem si našel polohu největšího informačního centra a směle vyrazil směr stanice Shinjuku, bylo to mé první seznámení s touto stanicí (viz. Jak do Japonska) a i přesto jsem dokázal vystoupit na správné straně, tedy do mrakodrapové oblasti. Směle jsem se ponořil do davu, resp. ponořil jsem se jen po ramena, rozhled jsem měl pořád nerušený a vyrazil. Nevím jak se to mohlo stát, ale informační centrum jsem nenašel. Později jsem zjistil, že asi stačilo ten poslední mrakodrap obejít kolem dokola, ale to už jsem bohužel nezvládl. Směle jsem proto vyrazil zpět přes stanici Shinjuku do císařských zahrad. Po cestě jsem natrefil na Shinjuku Gyoen, což je poměrně rozsáhlý park (či zahrada) s placeným vstupem. Ten jsem prošel a na druhé straně jsem i objevil mapu oblasti, ze které jsem usoudil, že se k císaři popovezu. Koupil jsem si správný lístek a sedl do špatného vlaku. Směr byl sice dobrý, ale dvě stanice před tou správnou se koleje dělily. Po čase už mi to přišlo poněkud podezřelé že tam ještě nejsem a vystoupil jsem. Na plánku jsem zjistil, co a jak musel jsem se vracet  jen asi 4 stanice.

Ze stanice Tokyo jsem už lehce došel k předzahrádce císařského paláce, kde se právě konal jakýsi běžecký závod. Možná se hledal někdo, kdo dokáže císařský palác oběhnout do 20 minut. Nicméně turistické informace jsem nenašel ani v této oblasti, takže jsem se strápeně vracel k vlaku, když jsem spatřil mapku, na které bylo o kus dál na ulici naznačené informace. S novou energií jsem vyrazil, abych na tom místě našel podobnou ceduli jako tu u které jsem stál před 5 minutama. To mě poněkud vyvedlo z rovnováhy, ale dal jsem Japoncům ještě šanci a vydal se k poněkud jinak značeným informacím, kde jsem asi v 7 patře skutečně něco takového konečně našel. Tam se ke vší smůle dávali jen informační letáčky a hrubé mapy, jednu takovou jsem tedy dostal spolu s informací, že ve druhém patře je velké knihkupectví, kde si snad budu moci koupit něco lepšího. A skutečně, nezabralo to ani celý den a sehnal jsem Lonely Planet o Japonsku. Žádný pořádný dvoujazyčný atlas Tokya jsem sice nesehnal, ale i tak to jistě nebyl promarněný den, na darovanou mapu jsem si nakonec taky zvykl a večerní příhoda s kolem završila první, velice zajímavý, výlet do centrální části Tokya. Jako bonus jsem nedávno dostal mapu Mitaky (část Tokya kde se povětšinou pohybuju) za to, že jsem v této části registrovaným alienem.

V následujícím týdnu proběhl nákup kola pod dohledem ústavní sekretářky, takže nenastaly žádné problémy či nečekané situace a mohl jsem spřádat plány na další víkend. V sobotu měl přijít den D, kdy si koupím svou první digitální zrcadlovku. Obtěžoval jsem všechny na které jsem si vzpomněl, abych se mohl správně rozhodnout, abych nakonec usoudil, že ten nejlevnější model je pro mě naprosto dostatečný. Už zbývalo jen vybrat kde nakoupím. V okolí Shinjuku jsou dva obchody které si konkurují v oblasti jakékoliv elektroniky, přičemž o něco levnější obchody se nacházejí v okolí stanice Akihabara. Celá tato oblast je poseta malými obchůdky, jejichž prolézáním a prohledáváním bych asi přišel o nervy, nehledě na komunikační problémy, protože s japonštinou si tykám jako místní prodavači s angličtinou. Nakonec rozhodly webové stránky obchodů na Shinjuku (Bic Camera a Yodobashi), takže jsem už zkušeně vyrazil a dorazil do toho prvně jmenovaného.

Hned ve druhém patře jsem našel digitální zrcadlovky všech možných značek, ale ne tu svou vytouženou. Na druhý pokus jsem našel prodavače který mi byl sto vysvětlit, že musím ještě o patro výš. A pak začalo úporné vysvětlování co a jak. Za každý nákup dostanete nějaké body na nákupní kartu, za které si posléze můžete nakoupit další věci. Trvalo nám asi jen 10 minut si ujasnit, zda je paměťová karta do foťáku v ceně (není) a zda je tedy možné si ji vzápětí koupit na body získané zaplacením foťáku (je). V té době jsem získal pocit, že už si začínáme rozumět. Prodavač mě opakovaně ujišťoval, že baterka je u nově koupeného fotoaparátu vybitá. V té době jsem měl pocit, že mi to kazí plány s novým fotoaparátem vyrazit dále do města. Pak jsme narazili na problém, protože odmítal pochopit, že potřebuju někoho, kdo mi ten konkrétní foťák který s koupím přepne do angličtiny a že mi nestačí ukázat na vystaveném vzorku, že taková věc je skutečně možná. No s pomocí dalšího personálu jsme vyřešili i tento problém a ani ne po hodině pobytu v obchodě jsem se stal majitelem foťáku. Bylo sice jasné, že baterie je přinejmenším částečně nabitá, ale výpravě za dalšími krásami města překáží množství beden dodaných zároveň s fotoaparátem a zdarma přidaným příslušenstvím: na krabici byla inzerována brašna a stativ v ceně 10000 jenů. Jak se doma ukázalo tak přinejmenším stativ poněkud pochybné stability. Operativně jsem se tedy rozhodl, že zakoupím sluchátka s mikrofonem (pro zkvalitnění hovorů s domovinou) a pojedu domů. Můj starý známý prodavač mě dovedl až k příslušným regálům, kde mě zanechal osudu a vrátil se do své části obchodu. Po pár minutách jsem byl nucen vyhledat někoho s personálu, ať mi v tom výběru ukáže sluchátka s mikrofonem, protože jsem je stále nebyl schopen najít. Nakonec to skončilo přesunem jen o jedno patro výš a už jednoduchým výběrem.

Návrat domů proběhl bez výraznějších problémů (za kolo na parkovišti jsem tentokrát neplatil, protože tam správci ještě nedorazili). Zuřivě jsem se pustil do rozbalování  a sestavování zakoupeného fotoaparátu. Tak vznikla první fotka pořízená tímto přistrojem. Jak si můžete všimnout, kompozice a námět díru do světa neudělají, ale historická hodnota je nesporná.