Novinky

Když "vane sluneční vítr"

Vědci ze Slunečního oddělení - Juraj Lörinčík a docent Jaroslav Dudík - se podíleli na potenciálním objevu nového zdroje slunečního větru v ukotveních erupčního filamentu.

Sluneční erupce jsou náhlými vzplanutími v atmosféře naší hvězdy, často doprovázené výrony koronální hmoty (z angl. Coronal Mass Ejections, CMEs). Přestože je stále nedokážeme předpovídat, mechanismus erupčního procesu je popsaný relativně spolehlivě. V centru vyvrženého materiálu je magnetický provazec, svazek magnetických siločar pozorovaných například v podobě filamentů nebo protuberancí. Poté, co erupční hmota
zmizí v meziplanetárním prostoru, ve sluneční atmosféře často pozorujeme oblasti tuto hmotu postrádající. Označujeme je jako koronální ztmavnutí a morfologicky připomínají koronální díry, zdroje slunečního větru nacházející se například na slunečních pólech. Koronální ztmavnutí však nemají dlouhého trvání, krátce po erupcích totiž splynou s okolní
korónou.

V koronálním ztmavnutí, které vzniklo po erupci filamentu z 28. dubna 2015, tým fyziků vůbec poprvé pozoroval rozvětvené struktury připomínající nálevky, podél nichž do meziplanetárního prostoru po dobu několika hodin vytékalo plazma. Je velmi pravděpodobné, že autoři objevili doposud nepoznaný zdroj slunečního větru.

Vědecký článek v The Astrophysical journal. Více informací naleznete také v našem pravidelném seriálu "Na čem pracujeme".