Novinky

Obloha o prázdninách

Během července se z naší oblohy na delší dobu vytratí Mars. Další opozice, tedy období vynikající viditelnosti Rudé planety, se dočkáme až ke konci roku 2022. Na večerní obloze tak zůstává Venuše nad západním obzorem. Planety Jupiter a Saturn můžeme o prázdninách pozorovat po celou noc, v srpnu se obě dostanou do opozice se Sluncem a také do nejmenší vzdálenosti od Země. Merkur v červenci sice dosahuje své maximální západní elongace, ale ztrácí se na světlé ranní obloze.

Na začátku července se Země každoročně dostává do největší vzdálenosti od Slunce. Letos k tomu dojde v nejzazším datu, tedy 6. července. V 0 hodin SELČ nás bude od Slunce dělit 152 100 532 km. Je to největší vzdálenost od Slunce, ve které se ocitáme na následujících 11 let. Dále od Slunce se Země dostane až 5. července 2032, kdy budou geometrické středy naší planety a Slunce vzdáleny 152 103 783 km. Pro pořádek je třeba dodat, že v nedávné minulosti se Země od Slunce dostala ještě dále – například 4. července 2019 to bylo 152 104 284 km.

Noc z 12. na 13. srpna prozáří oblohu „padající hvězdy“ ze souhvězdí Persea. Maximum, které slibuje 110 meteorů roje Perseid za hodinu, připadá podle předpovědí na 22 h SELČ. Radiant, tedy místo, z nějž meteory zdánlivě vylétají, se nachází na hranici souhvězdí Persea, Kasiopeji a Kefea a v době maxima se nachází ve výšce 25° nad severovýchodním obzorem. Současně na protější straně oblohy bude zapadat srpek Měsíce. Scéna pro pozorování nejslavnějšího roje meteorů (lidově létavic či padajících hvězd) bude díky tomu prostá přirozených zdrojů světla, které by pozorování rušily. Na pozorování meteorů není třeba dalekohled ani jiné přístroje, naopak nejlepší je se dívat očima. Stačí vyhledat místo, kde neruší ani umělé zdroje světelného znečištění a kde je dobrý výhled na co největší část oblohy. Meteory se objevují prakticky na celé obloze, nemusíme tedy sledovat jen oblast v bezprostředním okolí radiantu.

Mateřským tělesem meteoroidů, drobných prachových zrníček, která při střetu se zemskou atmosférou vytvářejí světelný jev zvaný meteor, je v případě Perseid kometa 109P/Swift–Tuttle s oběžnou periodou okolo 133 roků. Naposledy se k nám přiblížila v roce 1992, její další návrat očekáváme v roce 2126. Prach je rozptýlen podél celé dráhy komety, a protože naše Země dráhu komety kříží, potkáváme se s jejími meteoroidy každoročně.

Meteorický roj Perseid je aktivní přibližně od 17. července do 24. srpna se zvýšenou aktivitou trvající okolo 5 dní kolem 12. nebo 13. srpna. Naši předkové nazvali srpnové létavice „slzami svatého Vavřince“ podle světce, který zemřel mučednickou smrtí 10. srpna roku 258. Právě na svátek Vavřince začíná pětidenní období velmi vysoké aktivity roje.

Mapku s náhledem naleznete zde.