Novinky

Rozhovor: Petr Pravec - Co víme o Súdánském meteoru

Brzy ráno 6. října byla objevena malá planetka (2008 TC3), která se se Zemí 19 hodin poté srazila. Astronomové stále upřesňovali kam dopadne, nakonec se tak stalo nad Súdánem. Bylo to poprvé, co se vědcům podařilo ve vesmíru najít planetku ještě před srážkou se Zemí. Dnes se k události v rozhovoru s dr. Petrem Pravcem vrátíme, protože už existují první vědecké analýzy srážky.

Dokážete vypočítat, jaká byla dráha tělesa ve sluneční soustavě před srážkou se Zemí? 

Ano, to je známo. Jednalo se o běžnou planetku typu Apollo. Planetky tohoto druhu se přibližují ke Slunci blíže než je dráha Země a vzdalují se od něj dále, než je dráha Marsu. Těleso křížilo dráhu Země, což byla také podmínka toho, že se se Zemí mohlo srazit. Zároveň ovšem křížilo dráhu Marsu, takže zpočátku se dokonce spekulovalo o tom, zda se nejedná o poslední stupeň rakety – jedné z těch, který vypustila některou sondu k Marsu. Nicméně potom všechna pozorování toho jasného meteoru (bolidu) ukázala, že hmotnost tělesa byla mnohonásobně větší, než je hmotnost jakékoli sondy, kterou lidé dokázali vypustit do meziplanetárního prostoru. Jednalo se tedy zcela jistě o malou planetku.

Planetka se asi hodinu před střetem s Zemí ponořila do zemského stínu a nebyla vidět. Znemožnilo to výrazně zpřesnit předpověď místa a času dopadu?

To ne, protože dráha už byla známa velmi přesně. Navíc planetka vletěla do atmosféry nad Súdánem a v Africe není žádná astrometrická stanice, která by mohla planetku těsně před dopadem pozorovat. Musely by to zajistit stanice evropské, jenomže pro ty už by planetka byla příliš nízko u obzoru a tudíž velmi špatně pozorovatelná. Takže vlet planetky do stínu Země v tomto smyslu žádnou nepříjemností nebyl.

Dá se nějak odhadnout energie výbuchu planetky v atmosféře?

Energie výbuchu se dá odhadnout z infrazvukových záznamů. V tomto případě ji odhadujeme na přibližně 1 kilotunu trinitrotoluenu (TNT), to znamená je to stejná energie, jako kdyby vybuchlo 1000 tun této trhaviny. Pro srovnání hirošimská atomová bomba měla energii přibližně 15 kilotun TNT. Takže planetka způsobila výrazně menší výbuch.

Je možné nějakými metodami zjistit, jak byla planetka veliká?

Dá se to zjistit z kinetické energie. Energii výbuchu známe, rychlost vstupu tělesa do atmosféry taky, takže hmotnost se dá snadno dopočítat. Vezmeme-li v úvahu průměrnou hustotu planetek, můžeme pak odhadovat průměr tělesa. Máme ještě jednu nezávislou metodu vycházející z měření jasnosti planetky při přibližování k Zemi. První metodou vychází průměr na 3,3 až 3,7 metru a druhou 2,5 až 4,5 metru. Ty metody se shodují a můžeme si být poměrně dost jisti, že planetka měla průměr zhruba 3,5 metru.

Podařilo se zjistit z čeho byla planetka složena, tedy do jaké skupiny planetek patřila?

Na to máme jenom nepřímé důkazy. Bylo získáno spektrum planetky, ale nelze ho jednoznačně interpretovat, protože v něm chybí určité diagnostické rysy. Ale přesto, jak podle tohoto spektra, tak podle jiných charakteristik se ukazuje, že planetka byla z primitivního materiálu, velmi tmavého a poměrně křehkého. Tím primitivním materiálem se myslí původní materiál z dob vzniku sluneční soustavy, který nebyl nijak přetvořen, třeba roztaven a chemicky rozdělen. Takže planetka patřila do skupiny těles téměř nedotčených vývojem ve sluneční soustavě a takových je menšina.

Jedno měření také ukázalo, že jasnost planetky se poměrně rychle během dvou hodin měnila. Čím se to dá vysvětlit?

Dá se to vysvětlit její rotací. Ta planetka se otáčí kolem dvou svých os a mění velice rychle svou jasnost. Periody otáčení jsme určili na 49 sekund a 97 sekund, což je na planetku poměrně rychlá rotace. Jinak otáčení planetek je zcela běžná záležitost, v tomto směru nejde o žádnou výjimku.

Z měření změn jasnosti planetky se dá odhadnout také její tvar. Máte už představu, jak vypadala?

Máme jen hrubou představu. Zatím víme, že planetka byla protažená. Rozhodně to tedy nebyla koule. Přibližně se dá říct, že to byl protažený elipsoid. Poměr nejkratší a nejdelší strany planetky byl asi 1:2, čili planetka byla zhruba dvakrát delší než její šířka. Podrobnějším modelováním naměřených dat se teď bude zabývat kolega Petr Scheirich.

Jak byste ohodnotil fakt, že se poprvé podařilo pozorovat planetku ještě před tím, než se srazila se Zemí a předpovědět kdy a kde k té srážce dojde?

Je to velice pěkný úspěch. Nepochybně je to první z dlouhé budoucí řady případů, protože předpokládáme, že k podobným předpovědím bude vzhledem k rozvoji techniky docházet v budoucnu čím dál častěji. Díky tomuto případu se nám poprvé podařilo ověřit, že metody, kterými planetky sledujeme, počítáme jejich dráhy a další vlastnosti, když jsou daleko v kosmu, jsou v souladu s tím, co pak pozorujeme, když dopadnou do atmosféry. Podařilo se nám tedy ověřit, že naše metody jsou správné a to je velice potěšující. Můžeme mít důvěru, že se nám to dobře podaří i v budoucnosti.