Archiv zpráv
Na čem pracujeme: Vlastnosti světelných mostů ve slunečních skvrnách
Sluneční skvrny nejsou jednolité oblasti silného magnetického pole. Jejich tmavá jádra mohou přetínat světlé pásy, takzvané světelné mosty, v nichž se znovu prosazuje konvekce běžná v oblastech bez magnetického pole. Nová pozorování pěti takových mostů ukazují, jak přesně síla a orientace magnetického pole řídí velikost, jas a rychlost pohybů plazmatu v těchto strukturách. Současně upřesňuje podmínky pro výskyt velkých granulí, které jsou ve světelných mostech relativně vzácné.
Nancy Grace Roman Space Telescope
30. srpna 2026 NASA vyslala do vesmíru teleskop Nancy Romanové - komentuje Dr. Petr Škoda ze Stelárního oddělení Astronomického ústavu AV ČR. Superteleskop pojmenovaný po americké astronomce a zakladatelce programu kosmické astronomie NASA má zorné pole přibližně stokrát větší než jeho předchůdce – Hubbleův vesmírný dalekohled. Pracovat a sbírat data tedy bude mnohonásobně rychleji. Jeho úkolem bude zkoumat temnou hmotu, vznik a vývoj galaxií a hledat exoplanety. Cílem je vytvořit dosud nejpodrobnější mapu vesmíru, a pomoci tak badatelům lépe pochopit jeho strukturu a historii.
Vyšel nový turistický průvodce po Posázaví
Naší hvězdárnu v Ondřejově tam samozřejmě najdete také, ale je toho tam opravdu hodně a vše stojí za návštěvu.
120 let od prvního pozorování na ondřejovské hvězdárně
Poněkud ve stínu mimořádných úkazů tohoto léta na obloze (zatmění Slunce, Perseidy, zatmění Měsíce) proběhlo jedno výročí ondřejovské hvězdárny. Vrátíme se tak k noci z 31. července na 1. srpna roku 1906. Prvního srpna 2026 totiž uplynulo 120 let od prvního pozorování na ondřejovské hvězdárně. Právě ten den v roce 1906 tu byla zahájena regulérní vědecká práce.
Od prvního vlastního pozorování v Ondřejově třeba jednou až k největším observatořím světa
Již sedmým rokem se na observatoři v Ondřejově koná mezinárodní Workshop on Observational Techniques. Letos se jej účastní 21 studentů, kteří si během dvou týdnů vyzkoušejí celý proces astronomického pozorování – od jeho přípravy a samotného pozorování až po zpracování a analýzu skutečných vědeckých dat.
Na čem pracujeme: Univerzální popis viskozity akrečních disků černých děr
Akreční disky kolem černých děr bývají nejčastěji studovány s využitím modelu, podle nějž se turbulentní transport momentu hybnosti řídí zjednodušeným předpokladem konstantní viskozity. Tento empirický zákon má svůj původ v úvahách ze 70. let minulého století a na jeho základě bylo analyzováno mnoho zajímavých systémů. Autoři představované práce, mezi nimi i Jiří Horák z Oddělení galaxií ASU, analýzou několika nezávislých relativistických magnetohydrodynamických simulací odhalují překvapivě univerzální průběh tohoto transportu, avšak opouštějí představu stálé viskozity. Představují a testují jednoduchý vztah, který tento průběh popisuje a který by mohl zpřesnit modely záření akrečních disků a pomoci lépe interpretovat pozorování černých děr.
Velvyslanec Pavel Bechný se loučí s Chile s významným oceněním
Velvyslanec České republiky v Chile Pavel Bechný obdržel Řád za zásluhy Chile jako ocenění svého přínosu k rozvoji spolupráce mezi oběma zeměmi. Ocenění mu předal zastupující ministr zahraničních věcí Chile Patricio Torres.
Na čem pracujeme: Vodní pára v disku kolem horkého veleobra
Astronomové poprvé objevili horkou vodní páru v okolí horkého veleobra typu B[e]. Objev ukazuje, že prostředí těchto extrémně horkých hvězd může být chemicky mnohem složitější, než se dosud předpokládalo. Díky velmi přesným infračerveným spektroskopickým měřením se podařilo nejen identifikovat molekuly vody, ale také zpřesnit představy o struktuře plynového disku, vývojového stádia hvězdy i její možné dvojhvězdné povaze. Michaela Kraus ze Stelárního oddělení ASU byla u toho.
Zatmění Slunce v podcastu Hyde Parku Civilizace
Komentuje docent Michal Švanda ze Slunečního oddělení.
Na čem pracujeme: Exotická rádiová vzplanutí vysvětlena pomocí numerické simulace
Rádiové záření je jedním ze základních diagnostických nástrojů popisujících dění v aktivních procesech na Slunci, zejména erupcích. Některé typy záblesků jsou běžné, jiné se objevují jen zřídka, a to je činí zajímavými. Takzvané pomalu kladně driftující sluneční rádiové záblesky patří mezi ty exotické, jejichž původ dosud nebyl spolehlivě vysvětlen. Mezinárodní tým vědců poprvé vytvořil model, který propojuje skutečná pozorování Slunce s detailními numerickými simulacemi od globální struktury magnetického pole až po mikroskopické děje v plazmatu a pracovníci ASU byli u toho. Výsledky ukazují, že tyto rádiové záblesky pravděpodobně vznikají působením elektronových svazků šířících se podél magnetických smyček ve sluneční koróně.
Ve středu 12. srpna 2026 nastane výrazné zatmění Slunce. Následovat bude maximum meteorického roje Perseid
Ve středu 12. srpna 2026 nastane mimořádná astronomická situace. Odehraje se zatmění Slunce, které u nás bude pozorovatelné v podvečerních hodinách jako velmi výrazné částečné.
Apophis: návštěvník v roce 2029
Velkou pozornost vědců poutá asteroid 99942 Apophis. Jde o těleso s průměrem přibližně 340 metrů, které 13. dubna 2029 proletí extrémně blízko Země. Někdo by dokonce s černým humorem podotkl, že to bude v pátek 13., ale to pro vědu není podstatné.
Hledá se místo v České republice pro stanici obřího radioteleskopu
Česká republika se připojila k největší evropské infrastruktuře v oblasti radiové interferometrie, mezinárodnímu teleskopu LOFAR (zkratka z LOw Frequency ARray). LOFAR je soustava téměř padesáti přijímacích stanic pracujících nebo budovaných nyní v celkem jedenácti evropských zemích, a jedna z nich by měla do tří let vzniknout i v Česku.
Na čem pracujeme: Účinnost továrny na tvorbu hvězd závisí na metalicitě hvězd
Jak vlastně vznikají hvězdokupy a proč se některé oblaky plynu promění jen v několik procent hvězd, zatímco jiné dokážou přetavit většinu své hmoty do hvězdné populace? Nová studie především českých astronomů z Oddělení galaxií ASU ukazuje, že jedním z klíčových faktorů může být chemické složení mezihvězdného plynu. Pomocí rozsáhlého souboru numerických modelů autoři zjistili, že v prostředích chudých na těžší prvky může hvězdotvorba probíhat déle, být účinnější a vést ke vzniku mimořádně hmotných hvězdokup. Výsledky mohou pomoci vysvětlit vznik kulových hvězdokup v raném vesmíru i nová pozorování z kosmického dalekohledu JWST.
Na čem pracujeme: Odvození tvaru planetky Torifune: k ověření sondou Hayabusa
Sluneční soustava kromě osmi planet zahrnuje celou řadu mnohem menších těles. O nich máme v drtivé většině případů pouze informace ze vzdálených pozorování, jen v několika málo případech byla tato tělesa navštívena sondami vyrobenými lidskou rukou. Proto například tvar je odvozován ze světelných křivek nebo radarových měření. Průlety sond umožňují mimo jiné verifikovat tvary odvozené na dálku a testovat tak spolehlivost rekonstrukčních metod. Takovým případem je i model blízkozemní planetky Torifune, kolem níž v červenci 2026 prolétla sonda Hayabusa2 v rámci své rozšířené mise. Autoři představovaného článku nejen zpřesnili její rotační parametry před příletem sondy, ale především vyvinuli novou metodiku, která umožňuje lépe pracovat s nestejně kvalitními pozorováními a spolehlivěji odhadnout nejistoty výsledného modelu.
Hnědí trpaslíci a horké Jupitery na společné cestě ke hvězdám
Objekty na hranici mezi planetami a hvězdami přinášejí nový pohled na to, jak se masivní tělesa mohou dostat na velmi krátké oběžné dráhy. Ve studii vedené českým vědcem z Astronomického ústavu AV ČR, ve spolupráci s Harvard & Smithsonian Center for Astrophysics a chilskou Universidad Adolfo Ibáñez, astronomové ukazují, že krátkoperiodičtí hnědí trpaslíci a horké Jupitery sice pravděpodobně nevznikají stejným způsobem, ale mohou sdílet podobnou migrační cestu v mladých protoplanetárních discích.
Těsný průlet sondy Hayabusa 2 kolem planetky Torifune
Japonská sonda Hayabusa2 se nesmazatelně zapsala do historie, když dopravila na Zemi vzorky z planetky (162173) Ryugu. Tím však její mise neskončila. Díky dostatečné zásobě paliva pokračuje v cestě Sluneční soustavou. 5. července 2026 sonda prolétla kolem planetky (98943) Torifune. Její průlet byl velmi těsný, ve vzdálenosti pouhého 1 km relativní rychlostí přibližně 5 km/s. Během tohoto mimořádně těsného průletu sonda pořídila detailní snímky planetky, jeden z nich ukazuje záběr na dvě hroudy suti spojené do jedné protáhlé planetky.
Mladý exoplanetární systém TOI-201, svědek bouřlivého vývoje planet
Spektrograf PLATOSpec na observatoři La Silla se podílel svými pozorováními na významném objevu popisujícím mladý exoplanetární systém tvořený horkým Jupiterem a super Zemí a hnědým trpaslíkem na vzdálené oběžné dráze.
Záblesk ve vzdálenosti deseti miliard světelných let přinesl první přímé optické potvrzení patnáct let staré teoretické předpovědi
Robotický dalekohled D50 Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově zachytil ve světelné křivce gama záblesku tvar předpovídaný od roku 2009, avšak dosud nikdy přesvědčivě pozorovaný: synchrotronové záření tepelné populace elektronů v relativistické rázové vlně. Jde o první přímé optické potvrzení klíčových předpovědí počítačových simulací a zároveň ukázku, že teplotu plazmatu v kosmickém urychlovači lze změřit z jediného pozemního dalekohledu.
Blízká setkání s Pavlem Suchanem
Poslechněte si pořad Českého rozhlasu Blízká setkání, tentokrát s Pavlem Suchanem z Astronomického ústavu AV ČR. Nejen o potřebě tmy v našich životech, nejen o Krtkovi astronautovi...